Čínské písmo začínalo vznikat v 16. století před Kristem. Tehdy se do věštebních kostí vyrývaly znaky představující otázky a po zahřátí se podle vniklých prasklin předpovídala budoucnost. Počet znaků se postupně zvyšoval. Nyní musí čitatel novin znát nejméně 3000 znaků, vzdělaní lidé jich znají více než 5000. Lidé žijící v různých částech Číny si někdy nerozumí, ale písmo je společné pro celou zemi.
Od 5. století před Kristem se začaly používat pro psaní bambusové proužky. Jejich svázáním vznikly první knihy. Postupně se začínalo psát na hedvábí, kámen a papír. V 8. století po Kristu vznikl první tisk a tím nastal velký rozmach písma po celém světě. Ovládání čínských psacích strojů bylo velice náročné. V roce 1956 byl uzákoněn "Pinyin", přepis čínského písma do latinky, který usnadňuje psaní textů na počítači (princip je obdobný jako slovník v mobilu).
Čínské znaky se skládají většinou ze dvou prvků. Radikál, objevuje se často nalevo nebo nahoře, určuje význam znaku. Fonetikum určuje výslovnost znaku. Některá slova se skládají ze dvou radikálů, některá slova z radikálu a fonetika.
